LEPŠÍ BÝT V PEKLE ŠÉFEM, NEŽ V NEBI BLBCEM......SIMSALABIM!


Jo a pozn. Reklamy na svůj blog laskavě pište sem a nikam jinam...!

Květen 2007

Nejblbější nejlepší

16. května 2007 v 17:05 | Marfy |  Srandičky
Jinak se to asi nazvat nedá... To je taková sranda...
Napíšu do písemky...
Tři světové strany:
Podoba
A já furt koho mi připomíná..
Čech vysvětluje Američanovi, co znamenají barvy na naší vlajce. "Naše vlajka představuje naše daně. Když o nich mluvíme, tak se červenáme, když nám finanční úřad napíše, že máme nedoplatky na daních, tak zbledeme, a když zaplatíme, tak zmodráme." - "U nás je to to samé," povídá Američan, "akorát při tom ještě vidíme hvězdičky!"
Tisk emailu
Jak tisknou emaily blondýnky?

Mix

15. května 2007 v 17:15 | Marfy |  Mix
Kabát - Malá dáma
Ville Valo a Natalie Avelon - Summer Wine

HIM - Wongs of a butterfly

Dubaj - 1985 a 2005

12. května 2007 v 17:35 | Marfy |  Lidský výtvory
Taková menší změna...

Eurovision 2007

10. května 2007 v 19:10 | Marfy |  Finsko
Moc jsem nevěděla, kam to zařadit, ale přeci jenom je to v Helsinkách :)
Dneska večer se ve Finských Helsinkách uskuteční další kolo mezinárodní písničkový soutěže Eurovision song contest. Letos Česko poprvé vysílá svého "zástupce".
V národním kole zvítězila z devíti kandidátů skupina Kabát se skladbou Malá dáma. Osobně si myslim že moc velkou šanci nemají, protože tam je 28 zemí, z toho 10 jich postupuje do finálového kola, které je v sobotu. Držim palce...

Králíci - videa

8. května 2007 v 11:25 | Marfy |  Zvířátka

Pomsta

7. května 2007 v 19:34 | Marfy |  Srandičky
V baru pristoupi mladik k pekne slecne, ktera sedi u pultu sama, a zepta se ji, jestli ji muze pozvat na sklenicku. "Na hotel?!" vykrikne ta slecna. Ostatni hoste zpozorneli. Mladik vysvetluje: "Vy jste me, slecno, nepochopila. Chci vas jen pozvat na maly drink." "Chcete me pozvat na hotel?" vyrvava ta slecna. Lide se otaceji. Mladik, cerveny az za usima, zmatene odchazi. Slecna ho rychle dohoni a septa: "Prominte, ze jsem vyvolala rozruch, ale jsem studentka psychologie a zajima me chovani lidi v necekanych situacich." "Coze?!" zarve mladik na cely lokal, "petset marek?!!!"

Pes katolík

5. května 2007 v 17:32 | Marfy |  Srandičky
Prijde pan s mrtvym psem v naruci za fararem a pta se, jestli mu udela pro toho psa pohreb. Ten odpovi: "To prece nejde, my delame obrady jen pro lidi." "Ale pane farari, to byl muj nejlepsi pritel, rodiny prislusnik, neslo by to nejak udelat?" Farar rika: "Ne, ale na druhem konci vesnice, v tom statku zije takova sekta, ti vam ho urcite pochovaji." Pan se zepta: "A myslite, ze jim bude stacit, kdyz jim dam 10 tisic?" Farar: "Ale proc jste to nerekl hned, ze pejsek byl katolik."

Hector Luis Berlioz

5. května 2007 v 13:00 | Marfy |  Referáty
Hector Luis Berlioz (*11. prosince 1803, Cote St. André, Grenoble - †8. března 1869, Paříž) byl významný francouzký skladatel, působící v 19. století.

Život

Berliozovi rodiče připravovali malého Hectora na kariéru lékaře a jeho zálibu v hudbě mu tolerovali jen jako koníčka. Říká se, že jeho první zkušenosti z pitevny jej dokázaly od studia medicíny zcela odradit. V osmnácti letech odešel žít do Paříže a rychle se stal proslulý tím, že stával na koncertech a zahrnoval urážkami dirigenty, kteří si dovolovali upravovat hudbu, kterou hráli. Přezíravé poznámky směřující na ředitele pařížské konzervatoře, jemuž se dostala do rukou skladatelova přihláška ke studiu, způsobily, že byl bez milosti odmítnut. Když byl v roce 1826 konečně přijat, okamžitě se zúčastnil soutěže o prestižní cenu Prix de Rome, přestože jinak ohrnoval nos nad (nesporně zastaralými) pravidly spojenými se soutěží. Nevyhnutelně musel neuspět, ale jeho neústupnost mu jeho cenu přinesla v roce 1830.
V mezidobí se u něj vyvinula vášeň pro literaturu stejně silná jako pro hudbu. Goethe mu nabídl ke zhudebnění Osm scén s Fausta, ale Shakeaspeare se Berliozovi zdál být inspirativnějším. Skrz Shakespeara se rovněž seznámil s irskou herečkou Harrietou Smithsonovou, která ztvárňovala Ofélii v putovním představení hry Hamlet. Berliozovo okouzlení nebylo opětováno a jeho emocionální zmatek nalezl své vyústění v jednom ze zásadních děl romantismu Fantastické symfonii.
Berlioz ignorován Herrietou navázal vztah s pianistkou Camille Mokeovou, ten však skončil, když se Camille provdala za skladatele Ignáce Pleyela, zatímco si Berlioz užíval studijního pobytu v Římě. Během tohoto pobytu uspokojoval požadavky svých učitelů na konzervatoři tím, že jim pravidelně posílal střízlivější přepracování svých dřívějších prací, zatímco pracoval na partiturách, o nichž věděl, že se setkají z jejich nesouhlasem, předehrách Rob Roy a Král Lear a pokračování Fantastické symfonie.
Po svém návratu do Francie se opět setkal s Harrietou Smithsonovou. Tentokrát byl cit oboustranný, za rok se vzali a brzy poté se jim narodil syn. Berlioz, který nyní potřeboval zvýšit svůj příjem, se kromě komponování věnoval i psaní hudebních kritik, což činil s předvídatelnou pronikavostí a neúctou k autoritám. Jejich manželské štěstí však nemělo dlouhého trvání a mladý skladatel se zapletl s nevalnou italskou operní zpěvačkou Marií Reciovou.
Ačkoliv Berliozova hudba stále nenacházela ve Francii velký ohlas, byla nadšeně příjímána v ostatních částech Evropy, dokonce i v konzervativní Anglii. Berlioz byl kromě jiného oceňován pro svou barvitou a nápaditou orchestrální instrumentaci - oblast, v níž se skladateli nikdy nedostalo formálního hudebního vzdělání. Jeho geniální orchestrální úpravy byly intuitivním a nejtrvalejším přínosem k vývoji hudby. Své teorie vložil do knihy Pojednání o moderní instrumentaci a orchestraci.
Po smrti Harriety v roce 1854 trpěl Berlioz výčitkami za to, jak s ní nakládal, což mu však nezabránilo se znovu oženit s Marií. Po dokončení oper Trójané, Beatrice a Benedikt se soustředil na psaní - včetně svých pamětí - a na dirigování svých skladeb, často s neslýchanou silou. Jeho druhá žena zemřela v roce 1862 a o pět let později byl opět zlomen ztrátou svého syna, lodního kapitána. Jeho vlastní zdraví se začalo rychle zhoršovat a 8. března 1869 zemřel ve věku pětašedesáti let.
Hector Berlioz přesně vyhovoval pojetí romantického umělce devatenáctého století: nekonvenční, vzpurný, impulzivní a vysoce citlivý. A podle romantického ideálu umění a života jeho hudba odrážela jeho temperament - a stále není přijímána zcela jednoznačně. Někteří oslavují Berlioze jako průkopníka novým forem, jiní je považují za něco málo víc než vykypělou rétoriku.