SMUTNÝ PŘÍBĚH
Bylo deštivé odpoledne, i když na dešti není nic zvláštního, tak tentokrát mě něčím očaroval, něčím tajemným. Náš starobylí dům stojí kousek od hřbitova, nikdy jsem si tento fakt nijak nepřipomínala, ale tentokrát, tentokrát sem se při pohledu na něj skrz kapky deště zachvěla. Nevěděla sem čím to bylo…možná tím že dnes to byl právě rok….rok od té doby co zde pohřbili posledního člověka. Pamatuji si na to jako by se to odehrálo včera…..Byl pochmurný den stejně jako dnes a ke hřbitovu se scházeli lidé, mladí lidé, nemohlo by jim být více než 17 let. Jedna dívka mě v tom hloučku zaujala, měla krásné černé vlasy sahající až k bokům, krásný jemný obličej, avšak ty její oči, ty oči byly tak mrazivé, tak chladné a přitom smutné a plné nenávisti. Nevydržela sem se do těch očí moc dlouho dívat jelikož se dívka podívala mým směrem a já měla pocit jako když se mi dívá do očí….ten mrazivý pohled jakoby mě zbavil všeho dobrého co na tomto světě ještě zůstalo, toho mála co mi ještě život nesebral. Ihned jsem se odvrátila a ta dívka taky. Když bylo po pohřbu ona tam zůstala jako jediná. Sebrala jsem všechnu odvahu a šla jsem za ní.Když jsem otevírala zrezivělá vrátka hřbitova tak se na mě s doprovodem skřípějících pantů podívala, ale tentokrát ne do očí. Došla sem až k ní, po tváři jí stékaly slzy a nebo to byl jen ten déšť? To už se asi nedozvím. Podívala jsem se na čerstvě zakopaný hrob, byla na něm fotka chlapce, překrásného chlapce. Ze snění mě vytrhl rozklepaný hlas dívky ,,sebevražda" špitla a dál se utápěla v slzách, avšak povídala dál ,,seznámili jsme se na diskotéce, on tam byl se svojí partou a já se svým tehdejším klukem Matějem" řekla a ukázala na hrob kousek dál, podívala jsem se tedy na ten další hrob, opět tam byla fotka překrásného chlapce. ,,Oba zemřeli mou vinou" tentokrát už to dívka nevydržela a padla na kolena ,,s Tomem…." Ukázala na čerstvý hrob ,,….jsme se tenkrát vypařili pryč a nechali tam naše doprovody napospas strachu kde jsme, povídali jsme si asi hodinu, když jsem zaslechla hlas Matěje Lillinko! Volal, ale já dělala hluchou a dál jsem se věnovala svému novému vyvolenému, Matěj se však blížil tak jsme si s Tomem vyměnili čísla a šli jsme každý svou cestou,ale asi po měsíci nás osud svedl opět dohromady, měla jsem tehdy strašné období…Matěj bral kokain….Tom mi ve všem strašně pomáhal, ale pak už sem nějak nevydržela ten nátlak a podvedla jsem s ním mého kluka" na chvíli se utišila a já si všimla že v ruce žmoulá nějaký malý papír mokrý od slz a deště, který již pomalu ustával ,,nemohla jsem Matějovi lhát tak jsem mu to všechno řekla, ale to jsem neměla dělat, protože jeho reakce byla, že mě surově zmlátil, skončila jsem tehdy v nemocnici Matěj se mi přišel okamžitě omluvit, že ho to moc mrzí a že mě miluje, asi hodině po jeho odchodu za mnou přišel Tom, že mu vše řekli rodiče, bylo mi s nim krásně, ale v jednu chvíli udělal něco co neměl….políbil mě…ani jeden jsme tehdy nevěděli, že nás někdo v tu chvíli pozoroval-Matěj, druhý den přiběhla moje nejlepší kamarádka a sdělila mi hroznou zprávu…Lilly Matěj už není mezi námi, našli ho jak se předávkoval drogami a vede něj ležel dopis a prý ho nesmí nikdo číst pouze ty. Tohle mi úplně vyrazilo dech, roztřesenou rukou jsem od ní vzala dopis, rozevřela jsem ho a v něm stálo: Až si budeš číst tenhle dopis, už nejspíš budeš vědět, kde se právě nacházím ano tam někde kde jsou hranice neznáma… Věř že já tě miloval a vždy milovat budu, ale ty jsi mě zradila a to jsem já nemohl vydržet, a pak jsem tě s ním zahlídl v tom nemocničním pokoji… to už pro mě byla poslední kapka, nemohl jsem jinak, věř mi a odpusť. S láskou a z lásky Tvůj Matěj
Jediné na co jsem se v tu chvíli zmohla byl jen pláč, nevěnovala jsem pozornost jak na mě kamarádka mluví a ptá se co bylo v tom dopisu, chce mi ho vzít a podívat se ale já jí to nedovolila a dopis na místě rozškubala na tisíc kousků a začala se topit v smutku. Asi po týdnu kdy mě pustili z nemocnice sem se opět setkala s Tomášem, vyhýbala jsem se jeho pohledu jeho dotekům, ale po chvíli sem se mu nakonec oddala, začali jsme spolu chodit, ale naši ani jeho přátelé našemu vztahu nepřáli, pořád nám říkali , že to je neúcta vůči Matějovi, ale byli jsme v tu chvíli sobečtí a všímali si pouze sami sebe, a to se nám vymstilo, naši "přátelé" na nás uspořádali past a to hned několikrát po sobě, byly to pasti typu že když jsme byli na dýze tak ke mně poslali neznámého kluka a ten mě začal líbat atd., věděli, že je Tom chorobně žárliví a nikdy si to nenechal vysvětlit, ale jednou se mi to přece jen podařilo, dali jsme se opět dohromady, ale to samozřejmě nenechalo ostatní chladnými a dál kuli své plány až dospěli k tomu nejhoršímu, jednou mi dala kámoška do kafe extázi a já jaksi hodně spolupracovala, přišel ke mně jeden kluk a začal mě balit, a já byla natolik omámená, že sem se nechala přemluvit a šli jsme ke mně domů, to jsme ovšem neměli dělat, protože tam najednou vtrhnul Tomáš a viděl mě jak se s tím klukem miluji a vůbec se mu nebráním, právě naopak já se mu oddávala. Najednou jsem si Toma všimla a najednou jakoby vystřízlivěla, ten kluk se jen smál a já se rychle oblékla a běžela za svým miláčkem, dohonila jsem ho až v nějakých zatuchlých garážích, ale nebyl to ten milý a hodný Tom jakého jsem znávala tenhle byl jiný, držel v ruce sklo co našel na zemi NE TOME NEDĚLEJ TO JÁ ZA TO NEMŮŽU vykřikla sem ale Tom mě neposlouchal a prořízl si kůži, nejdřív tam jen tak stál a díval se na mě ,ale po chvilce se začal kácet k zemi" Dívka se neubránila dalšímu návalu slz, ale pokračovala dál ,,ihned jsem se k němu rozběhla a řekla jak moc ho miluji a že za nic nemůžu, avšak jeho slova mě naprosto zaskočila, místo očekávaného miluji tě z jeho úst vyšlo NENÁVIDÍM TĚ TY MRCHO, nemohla jsem tomu uvěřit, můj miláček, moje všechno mě nenávidí, ale než jsem stačila něco říct tak mi zemřel v náručí s očima vytřeštěnýma dokořán, ale na to co bylo v jeho očích nikdy nezapomenu, nebyla tam žádná láska ani cit, ale pouze nenávist, zlost a smrt, ano smrt, najednou přijela záchranka ani netuším kdo jí zavolal, ale byla tam, odvezla Tomáše a já ho již nespatřila až tady na fotografii na pohřbu" Teď se již neudržela vůbec a zhroutila se na zem celá, sedla sem si k ní a vzala jí kolem ramen, ona se na mě podívala, ale už ne tím chladným výrazem, ale přívětivým a prosícím o pomoc zeptala jsem se na ten papír co držela celou dobu v rukou. Byl to dopis, dopis, kde Tomášovi všechno vysvětlovala a zároveň ve kterém ho nenáviděla. Podívala jsem se na oblohu, byla již noc, ale nechtěla jsem tam tu dívku nechat samotnou, souhlasila, že u mě přespí, rodiče byli pryč takže v tom nebyl problém. Udělala jsem jí něco k jídlu a šli jsme si lehnout, když sem se ale ráno vzbudila dívka tam nebyla, ale na stole ležel dopis: Děkuji Ti za všechno, ale mě již nic nezachrání. Lilly
Nejdřív jsem ta slova nechápala, ale najednou mi to došlo vzala jsem si kabát a rychle jsem se běžela podívat na hřbitov, konkrétně k hrobu, kde byl pochován Tom. Byla tam, byla tam ale zřejmě jsem přišla pozdě, ležela na zemi a z jejího zápěstí vytékala krev,tak tmavá jako duše samotného ďábla. Teď jsou možná opět spolu a možná se už udobřili, to však již nezjistím…